Jmenuji se Adéla Havlíková a narodila jsem se (no 12 října je to správné datum na dárek) ve Vítkově. Nyní žiji v Opavě se svými rodiči, sestrou a dvěma psy .Vystudovala jsem SSPŠ v Opavě, obor Ekonomické lyceum,v roce 2012 jsem získala titul Bc. na ekonomické fakultě VŠB-TU Ostrava v oboru Finance a teď pokračuji se studiem magisterského programu opět v oboru Finance a třeba ze mě jednou bude i paní ING. 
Jak jsem se dostala ke psům ?
Vždycky jsem chtěla mít psa, ale rodiče mi jej nikdy nechtěli pořídit kvůli mé alergii. Škemrání stále nezabíralo a naši místo psa pořídili křečka jako alternativní řešení. V té době jsme již měli želvu čtyřprstou a akvárium plné rybiček... :-D
No a toto byla poslední kapka a já začala chodit venčit pejsky z okolí na které jejich páníčci neměli čas. První venčícím psem byl pudl Dan, poté dalmatin Benji , kokršpaněl Brix a nakonec největší zlatíčko ze všech kříženec staforda a jezevčíka Brix neboli Bíba.
Tohoto psa jsem znala od štěnátka a hodně mě naučil... Každý pokrok, každý povel jsem s ním hrozně prožívala. A on se stal takovým zkušebním psem pro mně a mé rodiče. Jezdil s námi na výlety a brávala jsem si ho na celé dny domů. Datoval se rok 2003 a naši začali uvažovat o pořízení štěněte. A tak k nám přišla Naše Sárinka. Střapatá kulička plemene malý knírač, se kterou jsme si užili opravdu hodně nejenom my, ale i pan veterinář Marek Pepřík, kterému patří náš velký dík... Je pravda, že jsem na Bíbu trochu zapoměla a nechodila s ním ven tak často, ale čas plynul, Bíba se odstěhoval a kdo ví, kde je mu konec, ale můžu říct, že jsem na něj nikdy nezapoměla a ani nezapomenu... Klíč od jeho zahrady nám visí na věšáku dodnes...
Nyní máme doma pejsky dva(někdy tři) a nikdo v naší rodině na ně nedá dopustit. Děkuji mým rodičům, že do rodiny přijali i Kissy, protože obzvlášt pro mého taťku to byl veliký podraz, ale kdyby ji nechtěl, vyrazil by mě s ní hned při vstupu do dveří a nepoužil by otázku ,,To není naše, že ne??? " Kdybych se nerozhoupala a Kissy nekoupila , nikdy bychom tak skvělého druhého pejska neměli... :-)
Jak jsem se dostala k agility ?
Nikdy jsme si netroufla chodit na cvičák s jakýmkoliv půjčeným pejskem. Ale jednou mi kamarádka řekla , ať se jdu s ní a její fenkou westíka Luckou podívat, jak se cvičí agility. To jsme však ještě neměla svého psa, jen Bíbu, který nesnášel psy a bál se cizích lidí. Od té doby jsem chodila na každý trénink se svou kamarádkou a bylo jasné, že až se konečně narodí mé štěňátko, že bude taky cvičit agility. A tak se stalo... :-) Více o agility ZDe
Agility se staly sportem mého srdce a psi tou největší láskou...
****Poděkování****
Soňi Benešové, Evě Šulcové a Péťovi Gzylovi- za srandu, které je s nimi opravdu strašlivě moooc :-D
Katce Hižnajové, Alči Kutíkové, Darji Sýkorové a dalším pinčařům, že mi ukázali jak skvělé je toto plemeno
a spoustě dalším lidem ... Jistě chápete, že napsat Vás tu všechny je nemožné!!! :-)
Děkuji také lidem, kteří nás nenávidí, pomlouvají, uráží, protože toto je hnací motor kupředu ... Jen díky Vám se chci zlepšovat a ukázat, že NEMÁTE pravdu...
